Původně publikováno na www.krasajachtingu.cz
Pro mnohé jachtaře z našich luhů a hájů, odchovaných Jadranem nebo Středomořím, kde se voda zvedá o pár desítek centimetrů, je představa rozdílů mezi hladinou za vrcholného přílivu a nejnižšího odlivu v řádů mnoha metrů děsivá. Není se však čeho obávat. V přílivových oblastech od Gibraltaru až po Nord Cap je to denní chleba a v zásadě nic složitého.
High a Low Water
Když voda nateče, musí i odtéct. To je základní princip, který ovládá přílivové oblasti. Představme si příliv a odliv jako velkou vlnu, která se převaluje z jednoho břehu oceánu na druhý. Vlna přijde většinou dvakrát denně. A právě maximální amplituda vlny je doba, které říkáme High Water neboli vrchol přílivu. Naopak minimální amplituda je doba Low Water, neboli vrchol odlivu. Jsou oblasti, kde je přílivová vlna pouze jednou denně, ale na východním pobřeží Atlantiku je vrchol přílivu dvakrát za den, takže High Water se s Low Water střídá pravidelně co šest hodin.
Spring a neap tides
Přílivová vlna vzniká vlivem gravitace Slunce a Měsíce, která působí na masu vody ve světových mořích. Měsíční fáze se v pravidelném cyklu střídají od plného měsíce po nov. V období úplňku nebo měsíčního novu se gravitační síly slunce a měsíce působící na vodní masu vzájemně vektorově sčítají a působí větší silou, v období měsíční čtvrti se gravitační síly slunce a měsíce vzájemně ruší, síla působící na vodní masu je tak nižší. Proto se v přílivových vodách s pravidelným 14 denním intervalem střídá období velkého - skočného přílivu, anglicky spring tide a slabého - hluchého přílivu, neboli neap tide. Jaké je zrovna období nám samozřejmě s jistotou řekne Nautical Almanac, což jsou přílivové tabulky, stačí ale prostý pohled na noční oblohu, kdy nám fáze měsíce napoví, s jakým přílivem se právě potýkáme.
S trochou zjednodušení si lze představit, že větší gravitační síla způsobí větší vlnu. Jsme – li v období spring tide, jednoduše přiteče více vody a naopak. Tím je dáno, že ve spring tide je větší rozdíl mezi výškou hladiny při High Water a Low Water a naopak.
Doba, za kterou se tak stane zůstává stejná a množství vody také, musí se to tedy logicky projevit na rychlosti. Proto během spring tide jsou přílivové proudy větší než během neap tide.
Přílivová křivka
Když jsem poprvé viděl přílivovou křivku, naprosto jsem nechápal, co mám z toho obrázku vyčíst. Není to však žádná jaderná fyzika. Křivka jednoduše převádí výšku hladiny na čas, kdy přiteče nebo odteče.
Přílivová křivka má dvě části. Vlevo je uvedena výška hladiny při High Water a Low Water. Tyto údaje vyčteme z Nautical Almanac a na horní vodorovnou osu zaznačíme výšku hladiny při přílivu a na dolní vodorovnou osobu výšku hladiny při odlivu. Tyto dva body spojíme přímkou. Této přímce se říká day line.
Sinusová křivka představuje výšku hladiny, která přitéká a následně odtéká v čase. Do políček pod sinusovou křivku v pravé části se vepíše čas. Pod vrchol napíšeme čas High Water a do polí vlevo i vpravo dopíšeme časy plus hodina, resp. minus hodina. Vše opět vyčteme z Nautical Almanac.
Chceme – li znát přesnou výšku hladiny v určitý čas jednoduše od požadovaného času narýsujeme kolmou vertikální přímku až protne křivku. Od tohoto průsečíku nakreslíme vodorovnou kolmici až do bodu, kde protíná day line. A z tohoto průsečíku vedeme další kolmici tentokráte opět vertikálně až ke stupnici, kde je uvedena hladina vody. A toť vše, známe výšku přílivu v požadovaný čas. Chceme – li znát čas, ve kterém je dostatečná výška hladiny, např. pro odplutí z přístavu, postupujeme opačnou cestou. Od požadované hloubky přejdeme přes day line ke křivce a poté k času. Jen tu čáru protáhneme až k druhému průsečíku křivky, abychom věděli časové rozmezí.
Nenechme se zmást tím, že křivky jsou dvě, jedna plná, druhá šrafovaná. Plnou použijeme v případě spring tide, šrafovanou v případě neap tide. Jsme – li uprostřed, použijeme tu křivku, která nám dává bezpečnější hloubku a rezervu pod kýlem.
Žádná věda to není. Po chvilce používání se vám to dostane do krve a budete v přílivech jako doma.
Dobrý vítr
Honza
